A. B. S. "Jednou skautem - navždy skautem."

Červenec 2016

Poslední předtáborová výprava 2016

4. července 2016 v 17:23 | Klárka |  Rok 2016
V pátek 24.6.2016 v 17:30 jsme na hlavním autobusovém nádraží vyhlížely autobus do Předotic, kdy nám přijede a my už se mohly naladit na tábor. Do krojů a našich oddílových fialových šátků jsme se oblékly všechny, to znamená Tygřice, Opička, Peťa, Panda, Šmoula, Eliška mladší, Estherka, Elenka, Míša, Klárka, Eliška starší, Terka, Denča a Rosnička. Fenka Sára, která s náma jela na sobě měla oddílový šátek. Cesta nám uběhla rychle a příjemně, protože v autobuse byla klimatizace. Jakmile jsme vystoupily v Předoticích na zastávce, začalo na nás pražit slunce. Cesta byla krátká, tak než jsme se nadály, už jsme byly na našem milovaném Skaličném. Když jsme přicházely, tak jsme slyšely síct sekačku a jakmile jsme měly výhled na louku, hned jsme uviděly kluky z 8. oddílu, jak sekají trávu. Přiběhli k nám pejsci Barbucha a jezevčík Paul. Sára si s nima hned hrála. My jsme se zatím uvelebyly s krosnami na kopečku nad loukou. Vyndaly jsme si večeře, které nám maminky připravily a začaly jíst. Když už jsme měly plná bříška, tak jsme se rozdělily do dvou skupin. V jedné byla Šmoula, Míša, Opička a Eliška. Ve druhé Elenka, Estherka, Tygřice, Panda a Peťa. Dostaly za úkol postavit stany. Ke každé skupině se přiřadily Eliška, Terka, Denča a Klárka.


Za chvíli byly stany postavené a my jsme si šly odpočinout. Jak jsme si tak odpočívaly na louce, přijela Barča. Na večer jsme hrály na hřišti rybičky, rybáři jedou. Když nastalo šero, tak jsme se rozhodly jít spát a protože bylo teplo, tak jsme nemusely spát ve stanech, ale pod širákem. Všechny byly tak vyčerpané, že usnuly za chvíli. V noci nás probudil déšť, a proto jsme se musely přesunout do staré chaty. Tam jsme upadly do tvrdého spánku a z něj nás probudily až sluneční paprsky.

Sobota

Ráno bylo krásně, a proto jsme snídaly venku u rozložených stolů. Ke snídani jsme si dojedly jídlo, co jsme měly připravené z domova.


Poté Rosňa řekla Terce, Elišce, Denče a Klárce, že by mohly vyrobit umývárnu a nějakou poličku na hygienu. Nejdříve jsme začaly vyrábět poličku. Rozhodly jsme se, že ji vyrobíme z prken a špalků. Polička nakonec vypadala tak, že byla dlouhá metr a půl a měla tři patra. Mezitím, co jsme jí stloukávaly, přijel Bobeš a Dáda. Poté jsme se pustily do něčeho obtížnějšího a to do umývárny. To nebylo jen tak. Nejdříve jsme si musely promyslet, jak bude velká a jaký bude mít tvar. Nakonec jsme jí začaly vyrábět z desek velkých 1x2 metry. Malé holky mezitím umyly všechna okna v obou našich chatách a připravovaly vajíčkovou a šunkovou pomazánku na oběd.







Když nastal čas oběda, tak jsme se šli najíst. K té pomazánce jsme si vzali chleba. Až jsme to dojedli, tak jsme šly opět stavět. Ale nastal problém, začalo pršet, proto jsme se přesunuly k táborové kuchyni a tam jsme hrály hry, které bylo možné hrát v sedě. Jako třeba Rybanu. Zůstaly jsme tam až do svačiny. Měly jsme meloun, který byl výborný. Ve zbytku dne jsme dostavěly tu umývárnu. Na večer jsme šly k ohni do rokle. Upekly jsme si buřty a k nim jsme si vzaly zeleninu.


Zazpívaly jsme si různé písničky a malé holky si šly procvičit scénku, kterou měly připravenou, ale vzhledem k tomu jak si to dlouho zkoušely, tak asi ve scénce proběhly zásadní změny. Nakonec měly připravené dvě scénky. V jedné byl ukázaný táborový den a dokonce i noční přepadovka a v té druhé hrála zvířatka ze ZOO. Šly jsme si vyčistit zuby a najednou začalo pršet, tak jsme běželi do nové chaty. Tam jsme nakonec i spaly.

Neděle

Ráno jsme vstaly a oblékly se. Když jsme vykoukly ven, tak jsme zjistily, že už neprší. Proto jsme opět jedly venku u stolů. Měly jsme výbornou snídani. Vedoucí nám připravily vánočku a buchty. Po snídani jsme se začali balit a uklízet chatu a nářadí, co po nás zbylo. Když už jsme měly vše uklizené, tak jsme se vydali do Čížové. Přišli jsme úplně vyčerpaní. Čekali jsme na vlak do Písku, když přijel, celí štastní jsme do něj nastoupili. Když jsme přijeli do Písku, tak už na nás čekali rodiče. Přešli jsme před nádraží, kde jsme všechny obdržely obálku s dopisem, ve kterém jsme se až doma dozvěděly podrobnosti o táboře. Před nádražím jsme se rozloučili:

RAZ
DVA
TŘI
AHOOJ!