A. B. S. "Jednou skautem - navždy skautem."

Červen 2015

SZ kraj - Zvůle 29.-31.5.2015

1. června 2015 v 21:04 | Eliška |  Rok 2015
1. DEN
V pátek 29. 5. 2015 jsme se na vlakovém nádraží sešly: Špuntík, Elenka, Lea, Terka, Denča a já Eliška. Když jsme byly všechny, tak jsme se ohlásily Kohoutovi, protože Rosnička k nám přistoupila až v Budějovicích.

Cesta proběhla bez problémů. Když jsme všichni dorazili do Jindřichova Hradce, tak jsme se vydali na autobusové nádraží, kde už na nás čekala trochu bláznivá vedoucí, která nám řekla, kdy odjíždí náš objednaný autobus na start závodu. Nasedli jsme a jeli asi tak 20 minut do městečka Kunžak. Vysedli jsme a přemístili se na malý park před místní školou. Za stolem seděli úředníci z celního úřadu v Egyptě. Když si nás zavolali, tak jsme pomocí překladatelky obdrželi obálku s instrukcemi. Poté, co nám všem byly obálky rozdány, tak každou družinu spojili s jinou družinou, abychom byli holky a kluci. Zároveň se nám vyměnil dozor, takže Štiky (ti byli s námi) měli Rosničku, která je bodovala, a my jsme měly Libora z Hradce. Byl nám udělen pokyn k rozbalení obálky… Stálo tam, že se musíme dostat na Cheopsovu pyramidu vzdálenou asi 6 km do 21:00 hodin. Také byl v obálce rozpis s branami, tak jsme si je rozdělily.

Tak tahle cesta už tak bez problémů nebyla. Asi ¾ hodinu jsme se motali v Kunžaku, než se Terka s Denčou doběhly zeptat sympatické starší paní, která nám poradila správnou cestu. Tak jsme vyrazili. Včeličky šly a šly a Štiky to vzdali a šli hrozně daleko za námi. Museli jsme na ně čekat. Když jsme se vyškrábali na kopec, začalo trochu pršet. Řekli jsme si, že to za chvíli přestane a taky že jo. A pak vznikla krásná duha.


Šli jsme a šli a šli, až jsme došli k rybníku, kde se o pár metrů dál nacházela pyramida. Bylo 20:07. Urychleně jsme odeslaly SMS, že jsme dorazily. Také nám přišla SMS, ať rozbalíme obálku č. 1, kterou jsme měly s sebou (dále pak jsme měli i 2., 3., a 4.). V obálce byly instrukce: POSTAVIT STAN ZA 15 MINUT. Tak to jsme nezvládly…


Po pomalém stavění jsme se navečeřely a otevřely obálku č. 2: POSTAVIT NOUZOVÝ PŘÍSTŘEŠEK PRO DOPROVOD ZA 60 MINUT. Tak to jsme zvládly. Vzaly jsme plachtu, uzlovačky a vydaly se najít vhodné místo. Do 15 minut byl přístřešek na světě: obyčejný "puťákový".

Už jsme bydlely, měly vyčištěné zuby a čekaly, až bude 22:30, abychom otevřely 3. obálku: DOBROU NOC, CESTOVATELÉ.

2. DEN
Ráno nás probudilo sluníčko. V 7 hodin se měla otevřít poslední obálka: NASNÍDEJTE SE, UKLIĎTE STANY I PŘÍSTŘEŠEK A NEJDŘÍVE V 9:00, NEJDÉLE V 9:30 DORAŽTE K RYBNÍKU ZVŮLE. Vše jsme stihli a Štiky i Včeličky dorazili ke Zvůli, kde byl autokemp.

Zaregistrovaly jsme se, dostaly placku z tohoto závodu a našly jsme si svojí chatku, kde bylo 5 postelí a hlavně ELEKTŘINA. Hned vedle nás byli Štiky. Zabydlely jsme se a v 10:30 byl nástup v krojích. Na nástupu jsme se vše podstatné dozvěděly. Po nástupu začínaly brány. Až na pár bran, které byly fakt těžké, nám to šlo dobře.

K obědu byly špagety. Následoval polední klid. Pak byl nástup i v dešti, dostali jsme instrukce a v 14:55 začal závod. Ze začátku jsme trochu pokulhávaly, ale pak to šlo celkem dobře až na jedno stanoviště, kde se zjišťovaly informace. To by nebylo tak špatné, kdyby na nás nemluvili jenom anglicky a česky samozřejmě nerozuměli… Tak jsme putovaly a plnily, ale nemohly jsme najít stanoviště 1 se zdravovědou, kde byl příchod časově omezen. No nic, tak jsme pokračovaly jinam. V čas jsme dorazily do cíle v 17:45.

V 18:00 byla večeře- kuře na paprice s knedlíkem. Když jsme se navečeřely, tak jsme si šly zahrát badminton. Převlekly jsme se do krojů a v 19:30 byl nástup v jídelně. Tam už pro nás byly připraveny židle a plátno s prezentací o M. Zikmundovi. Lišák (rozhodčí závodu) nám představil náčelní junáka a filmaře. Pak následovala beseda, kterou vedl pan filmař- natočil film o M. Zikmundovi. Beseda byla krásná, dozvěděli jsme se spoustu věcí.

Po besedě byl slavnostní oheň. Tam jsme byly jenom na začátek, pak jsme odešly do chatky. V chatce jsme pouklidily na spaní a připravily si pokusy na zítřejší tržiště. Vyčistily jsme si zuby a pak ještě ve spacáku chvíli povídaly. Rosnička zhasla a ještě proběhla debata na téma "co se stane s mrtvými zvířaty", ale po chvilce skončila. Dobrou noc


3. DEN
Probudily jsme se krátce po sedmé a vykopaly se na snídani, kde byly připraveny švédské stoly. Po snídani jsme šly na chvilku hrát badminton a pak jsme šly na nástup. Lišák vysvětlil, jak budou probíhat stánky. My jsme byly zařazeny do druhého bloku, který začínal po hodině od nástupu.

Chodily jsme po stáncích a zkoušely různé aktivity: jíst jablko přivázané na provázku, házet si gumové medvídky do pusy mezi sebou, strefovat létacím tyčky v zemi a klávesnici.


Odešly jsme si vyhlédnout místo pro náš stánek: Stůl se dvěma lavičkami. Tak jsme připravovaly a připravovaly a lidé se scházeli a čekali, co bude. I náčelní se u nás zastavila a moc se jí pokusy líbily. Měly jsme tyto pokusy: vyndat minci z vody, kde je pepř bez toho, abychom měli prsty od pepře pomocí mýdla, nafouknout balónek pomocí octu a jedlé sody a chromatografii s fixou, vodou a filtračním papírem. Po nás byl ještě jeden blok, ale to už jsme byly moc unavené a odpočívaly jsme.


A je to tady- VYHLÁŠENÍ… No, byl nástup a začínalo se ve skautské kategorii od konce… A kdo byl poslední? VČELIČKY! Ale nám je to jedno. Byly jsme tady proto, abychom si to tu užily a vyhrát? To by byl jenom bonus. Ale i tak máme dobrý pocit, protože nemáme úplně nejméně bodů ze všech. Jsme lepší než asi čtyři chlapecké kategorie. Dostaly jsme pamětní list a vlaječku.

Hned po nástupu byl oběd- řízek s brambory. Najedly jsme se a letěly do chatky rychle pobalit a uklidit. Vše jsme stihly a ještě se nacpaly do prvního autobusu, takže jsme do Hradce přijeli včas a došli si hromadně na točenou zmrzku. Byla dobrá.


Pak jsme se vrátili na nádraží a čekaly na Kohouta s Bobem, se kterými šel ještě jeden kluk od vodáků.
Nastoupili jsme do vlaku a jeli směrem ČB. Tam se s námi rozloučila Rosňa s Kohoutem a pokračovaly do Písku jenom s Bobem. Vystoupili jsme v Protivíně a přestoupili do vlaku do Písku.
Na nádraží na nás čekali rodiče, rychle jsme se rozloučily a hurá domů za elektřinou a teplou sprchou.
RAZ, DAV, TŘI… AHOOOJ!