A. B. S. "Jednou skautem - navždy skautem."

Duben 2015

Svojsíkův závod 25.4.2015

26. dubna 2015 v 11:30 | Terka M. |  Rok 2015
V 8:00 se u Šobrovky sešly: Denisa, Eliška, Špuntík, Lea, Elenka a jako jediná z vedoucích Rosnička. Vyrazily jsme směrem Flekačky, kde se měl odehrát závod. Cestou nás míjela auta plná skautů, kteří zjevně nemohli jít pěšky jako my. Cestou jsme si opakovaly náš nový pokřik a těšily jsme se, až zazní na nástupu. Když jsme dorazily na místo, zaregistrovaly jsme se. Naše startovní číslo bylo 7. Po chvíli byl nástup, kde jsme dostali všechny instrukce k závodu, také se zpívala 1. část skautské hymny, ale pokřik nezazněl ani jeden. Když nástup skončil, sedly jsme si na trávu a odpočívaly, protože jsme měly hodně času. Pak za námi přišli kluci z 8 oddílu, kteří měli startovní číslo 8, tedy hned po nás. Tvrdili, že si hodně věří a že pak bouchnou šampáňo. Nakonec se z nich vymáčklo, že chtějí po Rosničce, aby s nimi došla do hospody. My jsme si mezi tím hrály slovo. Když už byl čas, šly jsme na start. Tam nám skaut Johny dal mapu, zkontroloval průvodku a boty. v 10:25 jsme vyběhly vstříc 1. stanovišti. Podle mapy jsme se rychle zorientovaly a za 5 minut jsme byly na místě. Rosnička za námi šla po celou dobu závodu jako tichý pozorovatel. Náš čekací čas byl asi 20 min. Pak jsme šly na řadu. Rozdělily jsme se na půlku a jedna půlka šla dělat o kousek dál azimuty a druhá půlka hledala místa v mapě podle zadání.


Vedly jsme si slušně, ale kluci z 8. asi moc ne. Na čekačce byla hlídka 9, ale oni nikde. Naštěstí to nebyla naše starost a běžely jsme dál. Stanoviště číslo 2 bylo o řešení krizových situací a když jsme se snažily, tak jsme tu a tam měly něco špatně.


Po splnění jsme běžely do kopce na stanoviště č. 3. Tam byl sport. Bylo tam celkem 5 aktivit, takže jedna z nás ne nezúčastnila- Elenka. Terka měla viset na stromě 45 sekund- zvládla to. Denča měla udělat 30 kliků do 1,25 minuty - zvládla to. Lea mělu udělat 30 dřepů do minuty- zvládla to. Špuntík měla sprintovat trasu do 15 sekund a Eliška měla něco podobného- zvládly to. Obešly jsme vysázené stromky a hurá na 4. stanoviště. Tam jsme měly čekací čas 27 min, tak jsme si aspoň daly oběd a posílily jsme se na cestu. Přišla na čekání i družina číslo 9 (vodáci) a od nich jsme se dozvěděli, že se kluci z 8. ztratili. Takže my jsme byly na 1. stanovišti za 5 minut a jim to trvalo 45 minut. Docela jsme se zasmály. Konečně skončila čekací doba a těžký úkol byl před námi. Dostaly jsme mapu čehosi a leták čehosi a zadání. Měly jsme najít spoje mezi Milevskem, Pískem a Čimelicemi, měly jsme najít film, který zrovna dávaly a také jsme měly spousta jiných úkolů. Bylo to docela složité, ale popasovaly jsme se s tím výborně. Dokonce jsme cestou k 5. stanovišti potkaly kluky =D


5. stanoviště bylo za novým rybníkem, Tam naším úkolem bylo vytvořit uzel na dlouhém laně, kterého jsme se musely držet a přenést pavouka v podobě tenisáku a šňůrkách. Uzel jsme daly, ale pavouka ne. Navíc nám tam trochu ujely nervy. Tam jsme dostaly nejmíň bodů vůbec, ale co závod šel dál.


Na stanovišti č. 6 jsme po trojicích řešily, co si sbalit na puťák, cyklovýlet, výpravu a zimní výpravu. To nám přišlo celkem jednoduché a zvládly jsme to bez problému. Už před námi bylo poslední stanoviště- zdravověda. Tam jsme resuscitovaly paňáka. Dostaly jsme poměrně málo instrukcí a byl z toho poměrně velký chaos. Poté jsme ošetřovaly otevřenou zlomeninu a popáleninu 3. stupně. Dostaly jsme docela vysoký počet bodů.


Když jsme podlezly závoru, byla už před námi cílová rovinka, tak jsme se rozběhly. Co Terka počítala, byly jsme na trase 130 min čistého času (tedy s rezervou 20 minut a počítáno bez čekacích časů). Po návratu jsme si daly párky a odpočívaly na trávě. Bylo (až moc) krásně slunečno.


Po nějaké době se vrátili ti naši ztracení šampioni, kteří si šampáňo asi jen tak nebouchnou, říkaly jsme si. Čekalo se na poslední závodníky a začal modul brány. Bylo 10 bran a každá družina jich měla splnit 16. Byly na to 4 kola. Soutěžilo se na jednotlivce, ale každý jednotlivec body získával pro tým. Brány byly různé, např: fyzická síla, šifry, odhad vzdálenosti, přírodniny, historie,… Docela jsme z toho měly obavy, ale nakonec dobrý. Když brány skončily, byly jsme pořádně unavené. Konal se nástup a zpívala se 2. část hymny. Pak přišlo na řadu vyhlášení. Z dívčí a chlapecké kategorie první 2 místa postupují do kraje, vysvětlili nám. My jsme zkončili na 2. místě ! Hurá! A i když jsme nevyhrály dort a nebyly jsme první, tak postupujeme na krajské kolo! A kluci z 8 oddílu jsou také druzí jako my. 1 místo za chlapeckou kategorii vyhráli vodáci ze Šipky, takže z Šipky vyrály všechny oddíly. Dostali jsme knížku, lízátka a diplom. Udělaly jsme si foto a kolem 19:00 jsme vyrážely zpět k Šobrovce. Tento den byl báječný.


Jak správně odstranit klíště

15. dubna 2015 v 10:56 | Rosnička |  Praktické informace
Klíště je jedno ze zvířátek, které v přírodě potkáváme neradi. A o to víc neradi ho máme, pokud ho najdeme přisáté na těle. Jak se ale klíšťáka zbavit tak, aby napáchal co nejméně neplechy? Mazat? Mazat mastí, sádlem nebo olejem? Točit? Točit po směru nebo proti směru hodinových ručiček? Viklat? Použít zaříkávadlo po prababičce? Tak se na to mrknem Usmívající se


Klíště je třeba odstranit co nejdříve. Včasné a správné odstranění klíštěte je velice důležité pro snížení rizika přenosu infekce.

Více se můžete dočíst například na internetových stránkách www.kliste.cz


Na přisáté klíště v žádném případě nepoužívejte oleje či masti, které ho přidusí. Může totiž vyvrhnout obsah střev do rány, čímž se zvyšuje pravděpodobnost přenosu nákazy. Ani klíště nemačkejte rukou. K odstranění klíštěte můžete použít jeden z mnoha odborných nástrojů. My v oddíle používáme speciální pinzetu, doporučuje se i odstranění klíštěte za pomoci speciální karty se zářezy, která klíště pevně podebere a vytáhne bez rizika rozmáčknutí a vytlačení obsahu střev do rány. V případě velmi malého klíštěte (larvy) použijte navlhčenou vatovou štětičku nebo sirku a klíště vyviklejte. Místo zákusu poté vydesinfikujte běžným desinfekčním prostředkem, například Jodisolem.




Použití gumových rukavic není nutné - pokud nemáme čerstvé oděrky či odřeniny, ale ruce bychom měli řádně umýt.

Jestliže se nepodaří klíště vyndat i s kusadly, která zůstanou v kůži, není třeba propadat panice. Ze samotných kusadel již přenos infekce nehrozí. Tělo si s nimi poradí jako se zadřenou třískou, takže se vydrolí nebo vyhnisají. Ranku je třeba vydesinfikovat a sledovat, aby nedošlo k zanícení.


Někdy se může v místě přisátí objevit zarudlá boulička, což je jenom lokální reakce, která časem zmizí. Zarudnutí, zduření a svědivost ranky po přisátém klíštěti tedy nemusí znamenat nákazu.



Odstraněného klíšťáka se můžeme buď zbavit nebo ho případně můžeme poslat do laboratoře, kde zjistí, zdali byl přenašečem infekčních onemocnění a můžeme tak předejít zdravotním komplikacím.

V našich skautských podmínkách, na výpravě či táboře, je nejlepší klíště zamotat do kousku papírového kapesníku, rozloučit se s ním, vhodit do ohně do kamen a zavřít za ním Smějící se Pokud máme možnost, nejbezpečnější variantou je klíště spláchnout do záchodu.

Velikonáda 2015

13. dubna 2015 v 22:04 | Leo |  Rok 2015
Ve čtvrtek 2. dubna jsem se sešli na HVN v Písku. Potom jsme už jenom nasedli do vlaku a směr ČÍŽOVÁ prosím!!! Po nenáročné cestě, když jsme překonali vítr a kroupy jsme se dostali na základnu. V chatě jsme si vyndali večeři. Po večeři jsme si zahráli pantomimu na sporty, Pavouka, Mozek a papírky kdy jsme každý dostali proužek papíru na který jsme měli odpovídat na Denči (Starší) otázky jako např.: KDY? A my napsali např.: včera. Tudíž potom vznikli nějaké vtipné či nesmyslné věty. Po zábavných večerních hrách jsme si už jenom připravily spaní, vyčistily zoubky, velký holky zatopily v noclehárně a už jenom Eliška přečetla pohádku a dobrou noc

Pátek Pátek ráno byl budíček v 7:30. Na snídani jsme si dali svojí snídani. Po snídani jsme se vydaly hledat ve vylosovaných dvojicích 2 barevná vajíčka. Potom jsme ještě museli najít 9 dalších nebarevných vajíček. Když jsme je našli tak jsme se šli ohřát do chaty. V chatě jsme si ještě udělali každá svého závodníka z 1 barevného vajíčka poté jsme si k němu ještě udělali kelímek. Poté jsme s nimi udělali závody z kopce, cílem bylo komu se dokutálí dál z kopce. Poté jsme si na louce měli s tím vajíčkem ještě házet a chytat do kelímku 5 min. nejprve v těch dvojicích a potom všichni do hromady v kruhu. Potom jsme si dali zaječí závody a pak už jsme se šli zase ohřát do chaty. V chatě jsme si zahráli želvy a potom jsme měli úkol nakreslit štětcem v ústech na papír vajíčko bez dotyku rukou. Když jsme se ohřáli tak jsme měli venku v lese hledat 8 básniček, které jsme si v těch dvojicích měli po jedné zapamatovat a doběhnou říct Denče starší ke studně a běžet pro další. Když všichni všechno měli tak jsme se opět vydali do chaty kde, jsme měli za úkol složit v těch dvojicích jednu svou vlastní básničku které se všem povedly. Potom byl oběd, a to uhlířské těstoviny potom klasicky polední klid. Po poledním klidu byl hod pomlázkou, kterou vyhrála Denča se svou záhadnou strategií. Po pomlázce následovala chůze s vajíčkem na lžíci po vyznačeném slalomu.


Pak už se svolalo k večeři přesněji k hrachovce a chlebu. Po večeři bylo už jenom úkolem zuby a pelíšek ale to jsme ještě netušily jaké překvapení nás teprve čeká. Když jsme teda už byli všichni v posteli přišla za námi královna ostrova RAPA-NUI která po nás potřebovala získat poslední a to i ten nejdůležitější artefakt. Od královny jsme dostali papír na kterém byla naznačená jak trasa kam musíme dojít přesně na východ slunce a to mělo nastat přesně v 6:36 tak i informace o tom co musíme udělat abychom ho získali. Pak se začalo debatovat o tom kam musíme jít tak i o tom jak to ráno bude. Pak už jenom pohádka a dobrou noc.




Sobota V sobotu ráno jsme měli budíček už v 5:30 kvůli artefaktu. Na cestu jsme se dostali chléb s paštikou, čaj, lékárničku a fotoaparát + teda každá s sebou měla mít pláštěnku a baterku protože jsme šli samozřejmě ještě za tmy. Začátek naší cesty byl tedy už v 5:52 abychom tam byli v čas a naše cesta začínala na kopci směrem ke krmelci, na asfaltce do leva pořád dál až jsme se dostali k ukazateli kde jsme dali fotku a zároveň i se podívali na cestu dál k rybníku.


Na papíře od královny také stálo že artefakt může přinést do chaty pouze vyvolená osoby což byla Eliška a ostatní museli čekat n asfaltce na hrázi rybníku. U rybníku jsme potom ještě čekali asi 5 minut tak jsme si dali svačinu. Přesně v 6:36 se Eliška vydala k rybníku blíž, kde se plápolal nějaký papír ve větru a přesně tam Eliška k tomu šla. Když tam Eliška došla tak na nás zakřičela že to je horký a nejde to zvednou a i na to myslela královna tak nám na papír napsala zaklínadlo které jsme měli 3krát za sebou zopakovat a byly to jména našich kmenů pozpátku v tomto pořadí TUPAHOTU MARAMA A HAUMONA tudíž to znělo takto: UTOHAPUT AMARAM ANOMUAH 3krát za sebou a jak jsme to dořekli tak artefakt spadl na zem Eliška pro něj došla a šli jsme už po vyznačené cestě zpět. A ještě jsme měli cestou zpět najít a splnit 5 menších úkolů jako např.: napsat co nejvíce velikonočních básniček, napsat co nejvíce jarních květin nebo vypište co nejvíce zvířat samice + samec + mládě takže : medvěd medvědice medvídě. Na louce když jsme přišli už na nás čekala královna a artefakt si o nás vzala a tudíž my nevíme a nejspíše se ani nedozvíme co to bylo. Šli jsme všichni celý vyčerpaní do chaty kde jsme si odpočinuly pořádně nasnídali chlebem s máslem potom jsme si přinesli ještě svoje vyfouklý vajíčka a namalovaly jsme si je pomocí rozehřáté voskovky. Potom odjela Denča starší a Špuntík, Denča a Eliška. Poté jsme měli volno až do oběda a na oběd se stihla vrátit i Eliška ze svého vystoupení k obědu byl guláš s chlebem.



Po obědě byl polední klid. Pak jsme se sešli, rozdělili na 3 týmy a zahráli jsme si kriket na 2 kola. Když jsme dohráli tak jsme si v chatě ještě udělali jednu techniku zdobení vajíček a to tu že jsme si nakreslily na vajíčka různé věci herkulesem a poté na Herkules jsme nanesli krupici. Dál si Rosňa vzala velký holky které šli zasadit k potoku pomlázku, takže jsme si vybrali hezký místečko a tam jsme jí dali. Zatím co malý se učily psát kroniku v chatě. Když jsme zasadily pomlázku tak jsme ještě dostali úkol najít na celém skaličňáku co nejvíce odpadků a kdo jich našel nejvíc tak odměna byla umytí ešusu po večeři. Potom už jsme šli jenom za malýma zpět do chaty kde jsme si zahráli kostkovou hru jménem 30 a mezitím menší dodělali tu kroniku. Potom byla už jenom večeře- Písmenková polévka s chlebem. Potom jenom klasicky zuby a Láry Fáry. A ještě Terce bylo v noci nějak špatně takže si pro ni museli večer přijet ještě rodiče.
Neděle V neděli ráno jsme si dali snídani, sbalily a uklidily a jelikož jsme byly rychlí tak jsme si ještě zahráli pim-pam-pong a škatulata batulat hejbejtese a potom ještě jenom zpětnou vazbu a už jsme mohly vyrazit.


Cesta za posledním artefaktem

6. dubna 2015 v 21:45 | Míša, Peťa, Kiki a Bobeš |  Rok 2015
Sobotní ráno (4.4.) nezačalo vůbec normálně. Budíček byl už v 5:30 a budili nás velké holky. Důvodem byla cesta pro poslední artefakt, který jsme museli vyzvednout za východu slunce u rybníka Koželuh. Šli jsme bez dospělého dozoru podle návodu v listině od královny Rapa-nui. Na cestě ke krmelci byla ještě tma, dále po cestě už se ale rozednívalo. Chvilkami jsme bloudili, ale správnou cestu jsme nakonec našli.


I když bylo málo světla, slyšeli jsme už krásně zpívat ptáky. Všude krásně vonělo dřevo a obloha byla plná červánků. Jelikož jsme věděli čas východu slunce, při kterém se měl zjevit artefakt, tak jsme občas i běželi, abychom to stihli včas. K rybníku jsme nakonec přišli o deset minut dřív, a tak jsme se pustili do snídaně. Měli jsme s sebou chleby s paštikou a čaj. V dálce jsme na hrázi viděli artefakt, který vypadal jako velká bílá role papíru. Ten byl kousek nad zemí mezi dvěma stromy a různě se houpal. Když nastal čas východu slunce, vyvolená osoba (Eliška) se vydala pro artefakt a my ostatní jsme koukali z dálky. Eliška se vrátila bez artefaktu se zprávou, že na něj nemůže sáhnout, protože se pálí. Stoupli jsme si do kroužku, chytli se za malíčky a začali říkat zaklínadlo. Třikrát za sebou jsme řekli: "UTOHAPUT, AMARAM, ANOMUAH!" a artefakt sám spadl k zemi. Eliška pro něj došla a odnesla ho k nám. Všimli jsme si, že artefakt má na sobě černé skvrny a je zapečetěn. Podle pokynů královny jsme ho však nesměli otevřít. Artefaktu se směla dotýkat pouze Eliška, a tak ho na zpáteční cestě opatrně nesla. Na zpáteční cestu jsme se vydali opačným směrem než jsme přišli a měli jsme najít 5 papírků s úkoly. Bohužel jsme našli jenom čtyři a dopis.
Úkoly zněly:
1. napsat co nejvíce mláďat zvířat a jejich rodičů
2. napsat názvy jarních rostlin
3. napsat názvy velikonočních dní
4. napsat velikonoční básničky ze včerejší hry
V dopise bylo napsáno: "Na rozcestí se dejte doprava a pak už cestu na Skaličný znáte.". Došli jsme kolem krmelce zpátky do tábořiště a na louce jsme potkali královnu. Zeptali jsme se jí, jestli můžeme artefakt otevřít, ale odpověděla, že ne. Artefakt jsme jí tedy odevzdali a ona byla velice šťastná, že jsme nezabloudili a artefakt v pořádku donesli. Pak nám sdělila, že nás za odměnu v červnu pozve na poznávání zvířat.

Skautů přibývá, minulý rok nejvíce za uplynulé čtvrtstoletí

5. dubna 2015 v 12:00 | Rosnička

Ke skautskému hnutí se v České republice hlásí každým rokem více zájemců. Za posledních osm let se členská základna Junáka zvýšila o více než čtvrtinu a nárůst v uplynulém roce byl dokonce největší za posledních 25 let. Nové zájemce přitahuje jak pestrý program, tak třeba také výchova k zodpovědnosti a parta kamarádů. Skauti jsou s 53.000 členy největší výchovnou organizací pro děti a mládež v zemi, uvedla v tiskové zprávě mluvčí Junáka Jitka Taussiková.

"V době, kdy čím dál více dětí tráví čas o samotě u počítače nebo s telefonem v ruce a ve společnosti obecně klesá zapojení do organizovaných aktivit, zažívají skauti opačný příběh," dodala.

Když v roce 2007 slavili čeští skauti 100 let od založení své organizace, zažívali citelný úbytek členů. Oslavy proto pojali jako propagaci hnutí, které i v moderní době smysluplnou náplní volného času i přípravou na život.
Starosta Junáka Josef Výprachtický vidí za trvale rostoucím počtem skautů zajímavý a pestrý program a dobrovolnou práci vedoucích. Důležitý je podle něj i rostoucí počet rodičů, kteří oceňují skautský oddíl jako místo založené na přátelství, fair play či zodpovědnosti.

Skauti nabízí celoroční program ve více než dvou tisících oddílech po celé zemi, během letních prázdnin pořádají okolo tisícovky táborů. Děti si mohou vyzkoušet klasické táboření i orientaci pomocí GPS technologií, výpravy do přírody, sportovní, rukodělné a kulturní aktivity, to vše v partě kamarádů.

Pro skauty jsou důležité jejich tradice, zároveň poslední roky obměnili program určený pro současnou generaci dětí. Důsledně se také věnují vzdělávání vedoucích, doplnila Taussiková. Zkoušky pro skautské vedoucí jsou akreditované ministerstvem školství a zahrnují pedagogiku a psychologii, vedení her a táboření, bezpečnost či první pomoc.

Skauting vznikl roku 1907 v Anglii, zásluhou učitele Antonína Benjamina Svojsíka se ještě ještě za dob Rakouska-Uherska dostal i do českých zemí. K její popularitě přispěl i spisovatel Jaroslav Foglar. Dějiny českého skautingu odrážejí pohnutou historii země ve 20. století - v době nacistické a komunistické totality byl Junák zakázán, po návratu demokracie se třikrát obnovil, naposledy po revoluci 1989.