A. B. S. "Jednou skautem - navždy skautem."

Únor 2015

Proč budou naše děti chodit do skauta a ne na angličtinu

28. února 2015 v 17:06 Zajímavé odkazy
Článek je převzatý z internetové stránky www.ekovykriky.blogspot.cz


Pryč je snad naštěstí doba přetěžování malých dětí spoustou kroužků a zájmových činností. Už se ukázalo, že to pro ně není prospěšné a že se má dětem nechat čas na oddych a "volnou hru". Takže je potřeba si dobře rozmyslet, na které kroužky děti přihlásíme. My už teď víme, že naše děti budou rozhodně chodit do skauta. A myslím, že to není jen tak nějaká naše nostalgie. Skaut (nebo podobně orientované turistické a jiné oddíly) totiž dá člověku do života hromadu užitečných věcí. Na prvním místě kamarádství na celý život. Skauting staví na spolupráci, ne na soutěži. A když s někým strávíte víkend běháním po horách, v dešti, mraze, hladoví, v mokrých botách...to celkem stmeluje - máte komunitu, kam patříte. Je jasné, že na houslích asi partu tak lehko nevybudujete (nic proti houslím!). Možná namítnete, že se to do dnešní doby nehodí, ale já jsem přesvědčená, že se svět v tomto ohledu již brzy změní. Já jsem poznala většinu svých kamarádů zhruba do čtrnácti let, pak už se přátelské vztahy prohlubují velmi těžko. Navíc v dospělosti člověk nachází nové přátele hrozně výjimečně, takže tohle by měl zvládnout z velké části v dětství.

Další věcí, kterou se děti na hodině angličtiny nenaučí, je postavení nebo upevnění žebříčku hodnot. Pro rodiče je skauting zdrojem pozitivního výchovného působení. Když už na děti doma nemáte nervy, místo přemlouvání, ať Vám s něčím pomohou, si radši uděláte všechno sami. Tak to alespoň dělali moji rodiče. Ale na skautském táboře, tam mi hodně rychle vysvětlili, že každý maká pro celek. Nešlo o body, ale o to, jak se na mě pak dívalo dalších třicet lidí. Nebo nějaký podvod, podraz..., to se prostě nedělá. Rodič přestane být pro dítě v určitém věku vzorem, ale ve skautu má dítě možnost najít vzory, které hledá a jejichž chování je hodné následování. Jakoby mimochodem se tu člověk naučí zodpovědnosti, vytrvalosti, týmové spolupráci.

No a pak taky to, o čem jsem tu už několikrát mluvila - jak vybudovat v dětech vztah k přírodě. O přírodě je skauting velmi...doufám, že ještě pořád. Enviromentální výchova je součástí přístupu ve většině oddílů, samozřejmě nejen skautských. Děti se učí poznávat živočichy i rostliny, orientovat se v lese, kde tráví (snad ještě) většinu času, na táboře i tři týdny, navíc bez elektřiny, plynu, vodovodu a maminky. Pamatuju si ten intenzivní pocit, že člověk prostě žije. Navíc si děti sami vaří, sami perou, to je přece sen každé matky! Je úžasný pocit tohle zvládnout, pro dospělého i pro dítě.

A abych nezapomněla - taky je to levné:)) Protože ve skautu se Vám o dítě postarají z nadšení a bez nároku na honorář.
Takže až budete vybírat zájmové kroužky pro své děti, popřemýšlejte i nad skautským oddílem. Dovednosti a znalosti může člověk získávat celý život, ale je opravdu strašně fajn mít zdravý základ a kolem sebe pár super lidí, na které se člověk může spolehnout.

Školní výlet v mobilních časech

27. února 2015 v 17:02 Zajímavé odkazy
Od rána si můj telefon ještě ani na chvilku neodpočinul. Vyrážím dnes s dětmi ze své třídy na víkendovou výpravu, balím krosnu a najednou pípá esemeska: Omluvte prosím Honzíka, nečekaně nám přijela babička. Vzápětí další zpráva: Střevní potíže. Ale ale… v tom má asi prsty předpověď počasí, říkám si. V sobotu a neděli prý budou místy přeháňky. Hned nato další dvě zprávy: Rodinné důvody. Viróza.

Pane učiteli, buďte připraven na všechno. Těšil jste se, že po čase zase bude celá třída pohromadě? Ani náhodou! Než dobalím, zapípají ještě bolest v krku, akutní únava a velmi se omlouváme.

S hrstkou statečných, které nesklátila nemoc ani nečekané nájezdy babiček, se setkáváme na nádraží. Cesta je bez problémů, stejně tak i stavění stanů v kempu. Trochu prší, ale není to nic, co by se nedalo zvládnout.

Pak ale nájezd pokračuje. "Slyšela jsem, že děti mají úplně promočené spacáky, že jim prší do stanu! Jak situaci hodláte řešit? Startuju auto a jedu!" vyhrožuje do telefonu paní maminka.

Běžím se na Martinu podívat - žádný problém přece nehlásila. "Bereš čtyři," pronáší vítězoslavně, když strčím hlavu do stanu. Odhazuje sedmu na karimatku a vypadá spokojeně, stejně jako ostatní holky. A spacák? Ano, skutečně! Zdá se, že na něj káplo.

A dost, mám toho tak akorát! Po vzoru teambuildingových akcí pro manažery beru igelitový pytel a vyhlašuji akci "zbav se svého mobilu". Beztak do nich většina kluků pořád civí a nevšímá si ostatních - a přece nejsme zájezd mimoňů.

Vyrážíme na podvečerní výlet. Obvyklá situace: Čtrnáctiletí Max a Tadeáš nesou nesnesitelné břímě života. Takže se vlečou. Protesty zbytku třídy, ať trochu pohnou, ještě zhoršuje jejich trauma. Jdeme dál a o pár zatáček později se opozdilci ztrácejí z očí.

V táboře chystáme večeři. Když po hodině rozléváme polévku a ti dva pořád nikde, začínám být nervózní. Ale vyplatilo se zůstat na místě. Ztracená dvojice se po chvíli objevuje. S nadšeným výrazem! Ztratili kšiltovku, pak ztratili cestu, pak našli velký skalní převis a viděli starý mlýn a bylo to skvělé. Vypravují nám dobře půl hodiny. Zítra se tam musíme jít podívat.

Večer zalézám do svého stanu a spokojeně si hovím na hromadě mobilů. Byl to prima den: mí žáci zažili nečekané dobrodružství - a skupina je stmelenější.

Chyba ale byla nastavit si budík na telefonu. Nemůžu ignorovat ty nepřečtené esemesky: "Jonáš nám už pět hodin nenapsal, jestli je vše v pořádku. Nestalo se mu něco?" A safra...

Po návratu to má ještě dohru. "Nechat dítě bez mobilu, to je nezodpovědnost!" rozčiluje se jeden pan tatínek. "Pokud příště nebudou mít telefony, Max nikam nepojede. V dnešní době bez telefonu? Absolutní nesmysl." Podívejme, k čemu vede hodina dobrodružství... Snažím se přejít to s klidem - učitel má přece mít pro rodiče pochopení.

Po vyučování si na třídnické hodině promítáme fotky z výpravy. Snažím se trochu vylepšit atmosféru, a tak zapalujeme pár svíček. Plamínky plápolají, fotky se líbí a dveře se otevírají - a v nich bezpečnostní technik: "Ha! Svíčky! Vyhláška č. 61! Otevřený oheň mimo specializovanou učebnu!"

Jo, lepší povolání jsem si vybrat nemohl. Plním krásný úkol: vedu studenty k tomu, aby mohli být plnohodnotnou součástí svobodné společnosti plné přímých, zdravě sebevědomých a zodpovědných lidí.

Vedu je k odvaze; jen, safra, kdyby tak směli zůstat chvíli o samotě! Vedu je k samostatnosti; škoda jen, že když si špatně postaví stan, rodiče je raději evakuují. Vedu je k překonávání sebe samých; bohužel, pouze když neprší. Vedu je ke smyslu pro romantiku: škoda, že svíčku smějí vidět jen přes ochranné sklo. Vedu je k lecčemu, jen opravdová dobrodružství musím nechat filmovým hrdinům. Z rodinných důvodů.
JOSEF KVASNIČÁK, učitel na gymnáziu

Dětem bez přírody hrozí nemoci i poruchy chování

26. února 2015 v 17:00 Zajímavé odkazy
http://www.tyden.cz/rubriky/zdravi/detem-ze-skleniku-chybi-priroda_318444.html#.VJaMtF4MAb

Pamětník Felix Kolmer - přežil jsem Osvětim

26. února 2015 v 16:00 | Rosnička |  Zajímavé odkazy

Prof. Ing. Felix Kolmer, DrSc., se narodil 3. května 1922 v Praze do rodiny italského legionáře a obchodníka s elektrotechnikou. Ovlivněn otcovou profesí se odmalička zajímal o elektrotechniku a o své budoucnosti měl jasno - stane se elektroinženýrem. Po otcově smrti v roce 1932 obvykle trávil prázdniny a Vánoce u strýce v Rakousku, kde sledoval obsazení země nacisty. Byl nadšeným a aktivním skautem. Po nástupu nacismu se v důsledku protižidovských represí stal truhlářským učněm. Dne 24. 11. 1941 jako člen tzv. Aufbaukommanda putoval do Terezína, kde pracoval při zakládání ghetta, později byl svědkem hrůz odehrávajících se v Malé pevnosti a stal se členem tamního podzemního hnutí. V Terezíně mu v roce 1941 umřela maminka. Dne 16. 10. 1944 byl transportován do Osvětimi, kde mimo jiné viděl doktora Mengeleho s úsměvem posílat lidi do plynu. Kuriózním způsobem však unikl do tábora Friedland, kde se dočkal konce války. Poté mohl konečně studovat a postupně se stal světově uznávanou kapacitou v oboru akustiky. Je jedním z průkopníků tohoto oboru u nás, působí i jako pedagog a je autorem a spoluautorem mnoha publikací. Neúnavně rovněž spolupracuje na procesu odškodňování obětí nacistického teroru. Za tuto i svoji odbornou činnost dostal několik vyznamenání a ocenění.


Na následujícím odkazu si můžete přečíst celý článek o vzpomínkách Felixe Kolmera na Osvětim

http://www.ceskatelevize.cz/ct24/domaci/299589-prezil-osvetim-nejhur-vzpomina-na-prislusniky-ss-z-ukrajiny-a-pobalti/

Jak jsem začal chodit do skauta

25. února 2015 v 15:28 | Rosnička |  Zajímavé odkazy
Toto je druhý, skutečnými událostmi inspirovaný příběh chlapečka Marka, který v důsledku postižení (má Downův syndrom) prožil zatím celý svůj život v ústavu. Navzdory tomu začal chodit do místního skautského oddílu. Stalo se tak díky zájmů lidí, kterým na Markovi záleží. Velký význam mělo použití technik tzv. plánování zaměřeného na člověka. Díky tomu bylo nejen odhaleno, na čem Markovi záleží a co by chtěl dělat, ale také shrnuto, jakou potřebuje pomoc, aby se mohl zapojit mezi děti ve skautském oddíle.

https://www.youtube.com/watch?feature=player_embedded&v=-e7IFKiNScs

Proč má Marek mámu a přesto žije v ústavu, se dovíte v prvním díle "V nejlepším zájmu dítěte! PROČ NEMŮŽU BYDLET S MÁMOU".

https://www.youtube.com/watch?v=gqhhXmpAUZE

Skauting v Dobrém ránu ČT

25. února 2015 v 15:17 | Rosnička |  Zajímavé odkazy
Dobré ráno na České televizi se 19.2.2015 neslo ve skautském duchu, a to u příležitosti blížícího se dne zamyšlení, 22.2. Mluvilo se o skautském pozdravu, historii, zájmu o skauting, hodnotách, šátcích, stezkách odvahy, odborkách a celosvětovém rozměru skautingu.

Přidávám odkazy, na kterých si můžete prohlédnout jednotlivé záznamy:

http://bit.ly/1w1rt7V

http://bit.ly/17vzsy6

http://bit.ly/1Ea4hWl

http://bit.ly/1A9PJUM

Skaut Otokar Randák - mimo jiné o skautingu za komunismu

25. února 2015 v 15:05 | Rosnička |  Zajímavé odkazy
Tento článek je převzatý z internetových stránek www.rozhlas.cz

Na tomto odkazu naleznete audio záznam celého rozhovoru s naším bratrem:
http://www.rozhlas.cz/radiozurnal/host/_zprava/1459228

Skautský oddíl fungoval i během druhé světové války, vysvětluje Otokar Randák - Foto: Prokop Havel

Komunisté nás sebrali rovnou na místě, vzpomíná Otokar Randák na pochod studentů v únoru 1948


Po konci druhé světové války se do Prahy vydala spousta mladých lidí, kterým se otevřela naděje, že budou moci dostudovat. Byl mezi nimi i skaut a pamětník Otokar Randák. Později s dalšími studenty pochodoval ve vysokoškolském průvodu, který se 25. února 1948 vydal na Pražský hrad podpořit prezidenta Edvarda Beneše.
"Najednou jsme zjistili, že to, na co jsme se těšili, se začíná hroutit," vysvětluje s tím, že pro studenty byl prezident Beneš symbolem svobody. "Jaké študáci jsme si uvědomovali, že je konec," říká.

Komunisté ale byli podle něj dobře připravení, věděli, že se studenti postaví na zadní. Už v té době na vysokých školách existovaly komunistické buňky, takzvané prověrkové komise, které vyvíjely nátlak proti nepohodlným studentům ze "špatných rodin".

Za války dodávali zprávy do Anglie

Do nymburského oddílu skautů přišel v roce 1937. Po vypuknutí války založili klub Mladého hlasatele a útočiště nacházeli v klubovně, kterou jim poskytli majitelé jedné nymburské vily. Později skautský oddíl oficiálně zastřešil místní hasičský sbor.

"Vedoucí skautského oddílů se jako úředník nymburského městského úřadu dostal do pozice velitele civilní protiletecké obrany," popisuje s tím, že začali pracovat na přípravě Pražského povstání, ale také dodávali zprávy do Anglie prostřednictvím vysílačky na Českomoravské vysočině.
Byla vytvořena spojovací cesta, která se pohybovala na kolech, starší byli vyškolení k ježdění na malých motocyklech "Nasazovali nás do akci, které vznikly po náletech spojeneckých letadel, hasiči nás koncem roku 1944 vybavili i svými pracovními uniformami," vzpomíná.
V roce 1945, když se chystalo povstání ve Středočeském kraji, byli vyzbrojeni střelnými zbraněmi. "Dostali jsme kasárna v podzemí ve vinných sklepech. Nejdříve nás používali na strážnou službu, říkali nám dispoziční četa," dodává.

Výprava za zimním artefaktem

24. února 2015 v 21:42 | Denča (junior) + Rosnička |  Rok 2015

13. 2. 2015

V 17: 15 jsme se sešly na HVN v docela hojném počtu deseti dětí (Denisa, Eliška, Terka, Lea, Klárka, Elenka, Peťa, Míša, Estherka a Panda) a dvou vedoucích (Rosňa, Bobeš). Asi deset minut po půl 6 přijel vlak, ve kterém jsme 1 a půl hodiny trpělivě čekaly na to, až dorazíme do Tábora. V Táboře jsme počkaly na autobus, který nás dovezl až do Sezimova Ústí. Po příchodu na skautskou základnu jsme se všichni vybalily a připravily věci na ležení. Kolem 10. Bobeš přečetla pohádku a všichni šly spát.


14. 2. 2015

V sobotu jsme se probudily do krásného dne a čekalo nás spoustu práce i zábavy. Hned v 7 hodin ráno se Rosnička, Eliška, Denča a Klárka vydaly do obchodu nakoupit jídlo a zbytek se s Bobešem vydal objevovat místní pumpu, abychom vůbec měly z čeho vařit a tak. Všichni jsme se poté sešly v chatě a nasnídaly se. Po snídani jsme se rozdělily na 3 skupinky: nováčci, světlušky a skautky. Dopoledne bylo takové náročné, protože jsme pracovaly na různých skautských úkolech, které se týkaly skautských a světluškovských slibů a všeho co s tím souvisí. Hlavně jsme si ale za asistence Bobeše pekly hnětýnky. Recept na ně jsme objevily při hledání předešlého artefaktu. Všechno jsme úspěšně zvládly a k obědu jsme měly uhlířské těstoviny. Po poledním klidu jsme se vrhly na zdobení hnětýnek, a to formou velmi rychlé spolupráce Smějící se Jelikož čokoláda nám ve vymrzlé kuchyni stydla velice rychle, musela mít celá akce rychlý spád. Vše se naštěstí podařilo.


Poté nás také přijel navštívit Kuba a přivezl barely, se kterými jsme dojely pro vodu. Rosnička přišla a dostaly jsme za úkol vymyslet rychle 10 věcí, které se dají najít v přírodě. To jsme ale nevěděly, že tyto věci poté budeme muset opravdu hledat. Nakonec všechny týmy uspěly na výbornou, a proto se uskutečnil rozstřel. Body v soutěži o Ptačí Partu vyhrál, ten kdo přinesl krmítko a dubový list. Hrály jsme také na schovku. Celých 15 minut jsme se musely před Kubou schovávat v celém areálu, a tým, který dostal nejméně trestných bodů, postoupil v soutěži. Jelikož bylo právě sv. Valentýna, dostaly jsme ke svačině červená jablka s vyraženými srdíčky a snědly jsme i své hnětýnky.


Při svačině jsme ale objevily, že ve třech hnětýnkách se objevily kousky nějakých znaků. Když jsme je daly k sobě, zjistily jsme, že dohromady tvoří trilitu, což je magický symbol moci tří. Tak uvidíme, kam nás zavede.

Po svačině jsme se opět věnovaly slibovým aktivitám a k večeři byly brambory na šlupačku. Po večeři jsme se všechny oblékly do krojů a uklidily chatu. Sobotní večer byl totiž významný pro 3 nováčky: Míšu, Peťu a Estherku. Složily si totiž svůj světluškovský slib.


Po slibu jsme si zazpívaly, zahrály nějaké hry a pak už jsme se odebraly do spacáků.

Jen co malé holky usnuly, odebraly se velké holky s vedoucíma ven. Venku se totiž konal noční petang Usmívající se




15. 2. 2015

V půl 8 nás Rosňa vzbudila a po snídani, které byla bábovka, řekla, ať se všichni sbalí a převléknou se do kroje, ve kterém pojedeme. Terka, Eliška a Denisa mezi tím nakrájely a namazaly chleby k obědu. Když už měly všichni sbalené věci a chata byla uklizená, tak nás Rosňa zavolala, ať si všichni sednem kolem stolu, že si zahrajeme hru o lentilky. Za každou správnou odpověď každý dostal 3 lentilky. Měly jsme třeba říkat skautský nebo světluškovský slib, různé stromy, květiny nebo nejlepší zážitek z výpravy. Po dohrání hry dostaly Terka, Denisa a Eliška za úkol všechny dovést podle mapy zpátky do Tábora.


Všechno šlo dobře, a tak jsme se zanedlouho dostaly na vlakové nádraží. Pár minut jsme počkaly na vlak a zanedlouho jsme byly v Písku. Potom jsme se chytly za malíčky a rozloučily jsme se 1…2…3… AHOJ!

Kalendář akcí

24. února 2015 v 17:49 | Eliška |  "Kalendář akcí"
Říjen:
  • 27. schůzka odpadá z důvodu podzimních prázdin

Listopad:

  • 3.: schůzka
  • 10.: schůzka
  • 16.- 19..: výprava do Protivína
  • 24.: schůzka