A. B. S. "Jednou skautem - navždy skautem."

Doba ledová - obleva (26.-28.2.2010)

20. března 2010 v 17:26 | Terka |  Rok 2010
Na toto téma se v tyto dny odehrála víkendová výprava na základně skautů ze Stínadel - na Lísku. Cesta byla dlouhá, zasněžená, klikatá a kopcovitá, místy suchá a občas i docela pohodlná, ale přes všechny útrapy jsme nakonec všichni, živí, zdraví a příjemně unavení dorazili na místo, kde už se topilo, takže nám bylo krásné teplíčko. Po vyčerpávající cestě jsme se náležitě posilnili a vrhli se na hraní různých her, zakončených příjemnými masážemi. Poté už jen pohádka v Bobšákově podání a dobrou noc. Sobotní ráno bylo krásné, slunečné, a dokonce i teplé, a tak jsme se vykutáleli ze spacáčků, "vyhygienovali", posnídali a hurá ven. Během dne jsme toho tolik hráli, že bychom tu byli hodně dlouho, takže jen ve stručnosti něco málo z našich aktivit : bludiště ve sněhu (namáhavé, ale zábavné); pro zapamatování našich nových zvířecích jmen (Př: pásovec, bobr, veverka, praryba, pramravenec...) jsme si chvíli házeli dvěma míčky, přičemž před každým hodem jsme museli vyslovit něčí zvířecí jméno; skládání slov, týkajících se Doby ledové, pouze z písmenek obsažených v našich nových jménech; odlévání "stop" a spoooousty dalšího. Ale protože byl přece jen teprve začátek března, poměrně brzy se nám ochladilo a setmělo, a tak jsme se přesunuli do chaty, kde na nás čekal teplý čaj a zanedlouho i teplá večeře. V chatě naše aktivity pokračovali a ani jsme si nevšimli, že už se pomalu nachýlil čas jít spinkat. Dnes bez pohádky, ale to nám vůbec nevadilo, protože jsme byli plni zážitků, které se nám jistě promítli i do našich snů. V neděli ráno se nám moc vstávat nechtělo, a to nejen proto, že venku pršelo a bylo poměrně chladno, ale hlavně proto, že jsme věděli, že už nás moc her nečeká, spíše balení a úklid. Ten je však také potřeba, takže nás chmury brzy přešly a po výborné a hoooodně vydatné snídani jsme se vrhli na plnění všech povinností. A tak se balilo, uklízelo, vybalovalo a balilo znovu až bylo vše hotovo a mohli jsme vyrazit na zpáteční cestu. Ta utekla o hodně rychleji než cesta tam, a tak nám zbylo na nádraží trochu času na posezení a občerstvení se v čekárně. Pak už jen nasednout do správného vlaku a hurá domů. Na nádraží zbývalo už jen se rozloučit a ahoj někdy příště.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama